sobota 3. června 2017

Návrat v čase - tato byla první

Slíbila jsem první ušití výrobek, tak prosím.............tady je. Šicí stroj jsem si pořídila v říjnu na mé narozeniny a až do léta jsem se neodvažovala něco ušít, natož vůbec střihnout do látky, oddalování došlo tak daleko, že už nebyl čas něco zkoušet, bylo potřeba jednat (kdo ví, o čem je Nani Iro - nebude se divit, že jsem měla trochu strach, samozřejmě) a hlavně šít........měla jsem utkvělou představu, že na focení k fotografce musíme mít s dcerou stejné sukýnky, tak se to stalo, focení v neděli, sukně spíchnuty den předem, pak už se má vášeň k té šílené mašince jen stupňovala.





Ať to šije!
Dita

pátek 26. května 2017

A je to venku....odhalení

Co dělám když nebalím balíčky, neúčtuju, nelítám kolem domácnosti nebo nesedím na dětském hřišti?

Jednoho večera jsem šla běhat, našla inzerát na autobusové zástavce, doma trochu poprosila (na co ti to bude, když to vůbec neumíš? - chlapi ... no comment) a druhý den jsem pro něj šla.

Nevím, co se mi odehrálo v hlavě, knoflíky zásadně nepřišívám, ale věděla jsem, že mi to prostě chybí a musím to mít, nejlépe hned. Že překonám všechny nástrahy, že proštuduju návod, že si neublížím, že si najdu čas, že to bude k něčemu, že mě to bude bavit, že neskončí v komoře, že to prostě dám....tohle jsem si slíbila. Půl roku jsem občas přisedla, a když bylo potřeba, šla jsem do akce.

 Ano, k nepochopení celé rodiny jsem si koupila svůj první šicí stroj (ano, u je jich již více).

A tady je můj nejnovější výtvor, ten první si nechám na potom, ale ukážu, slibuji.

Dvojitá gázovina je takový splněný sen, vypadá krásně i pomačkaná :-).





Ať to lepí a šije.

Dita

neděle 7. května 2017

Poslední dílek do bytového puzzle

Po měsíci čekání konečně dorazila naše nová stolová deska, smrková a naprosto v syrovém stavu. Potom co naše děti do jídelního stolu s oblibou píchají vidličkou nebo mlátí nožem (tady se nám výchova trochu vymkla), výrazná investice do tohoto nábytku by nebyla na místě.

Stůl samozřejmě musí na něčem stát a pro to pro nás krásné něco jsme si vyrazili již před dvěma měsíci do německé Ikea, protože zrovna tuto pěknou a cenově příjemnou variantu podnoží česká Ikea ze záhadných důvodů nenabízí. Oprášení německých slovíček, pár vět s prodavačkou a máme ho.

Za zmínku stojí, jak jsme děti strčili do německého dětského koutku, protože děsně chtěly a normálně jsme je tam půl hodiny nechali s celou tou němčinou. Jako jsou to naši sousedi a naše děti se německy učit budou, to je jasné, ale s hrůzou jsem zjistila, že se teď učí na ZŠ druhý jazyk až od 7. třídy, hmmm.

Tak už to nebudu zdržovat....tady je.... nožkama nahoře



Děti nemohly jíst u jídelního stolu, takže splněný sen

K tomu se samozřejmě musela vyměřit světla, byla to těžká matematická úloha

Stůl je nakonec jinak, ale museli jsme to vyzkoušet, abychom nelitovali

Nestihli jsme do 22 hodin navrtat světla, takže prima probuzení do bordýlku...no nic neobvyklého u nás vlastně

Natírání desky olejem o půlnoci s čelovkou, neboť nemáme světla, super sobota večer.
První návštěvník, ještě bez světel




Tak jo, cesta k našemu stolu byla dlouhá, ale je to doma.
Jaký je ten Váš jídelní?

Krásný den.
Dita