úterý 9. ledna 2018

DIY - Washi pásky na piano

Ježíšek dětem donesl nové piáno, a protože se něj vrhaly docela živelně a nekontrolovaně mačkaly čudle tam a zpět, nastal čas pustit se pomalu do výuky.

Šla jsem na to od lesa a asi není potřeba se více rozepisovat - čeho máme doma nejvíc? Washi pásek. Na noty už má ale alespoň Téda už věk, takže to pomalu rozjedeme.

Už máme dvě písničky v repertoáru, jsem na ně pyšná, takže.....tato metoda u nás zabrala.



Příprava trochu pracnější, ale ten výsledek za to stál

Ať to hraje.

Dit

pondělí 8. ledna 2018

Smím prosit? .......my to dali

Vůbec jsme si nemysleli, že to bude jednoduché, ale je to tam........vystoupili jsme odvážně z našeho kruhu podvečerní pohody uspávání neuspatelných dětí a moderně elektronicky jsme podškrábli přihlášku do tanečních. Mohli jsme vybrat třeba kino každý čtvrtek, proč vlastně ne - příště.


Nenápadně jsem sdělila Richardovi, že jsem nás přihlásila do mírně pokročilých kurzů a vůbec jsem nevěděla, že nebyl nikdy ani v základních kurzech ....(cože? tam snad chodí každý a je ještě něco, co po sedmi letech manželství nevím). Ale chodili jsme spolu už dvakrát za svobodna na salsu a jednou na bachatu a byl to dokonce jeho nápad, takže úplně na křeč to nebylo.


Na první hodinu jsme dorazili včas, kdo nás zná, ví, jaká je to vzácnost, rodičovství nás prostě semlelo. Nadšení pomalu opadá během první hodinky, kdy se tance valí docela rychle za sebou: blues, waltz, foxtrot, cha-cha, jive a pořád dokola. No co, ještě devětkrát a bude konec. Ríšánkův elán a radost z tance (opravdu tam chodí, jen kvůli mně, to vím jistě) týden od týdne opadají, dokonce přicházíme opět jako poslední, když přichází na řadu jive, je to téměř na rozvod, ten jediný tanec prostě má první krok - oba od sebe - no netradiční, ale on se chudák vždycky nachytá. Já už mlčím, děsně ho vytáčí, když se pouštím do vysvětlování. Naštěstí se v druhé polovině kurzu jelo v podstatě pořád dokola a bylo přidáno docela dost základních kroků dalších mnoha tanců, takže: samba nám jde, tango nám vůbec nejde a možná ani netušíme, rumba - pomalá cha-cha, tam ten rytmus neslyším ani já, valčík - už se ani nezadýcháváme, mambo - "hříšný tanec", tak to máme nakoukané, splněný sen :-), ano, jen můj.


Podtrženo sečteno, první manželské setkání s latinsko americkými tanci jsme prostě dali a vynechali jen jedinkrát, a protože ten jeden večer nevečeře, nekoupání, neúkolů s našimi "nevýchovnými" drahoušky za to stojí, tak se jen tak nevzdáme a jdeme dál, jestli jsme stále spolu, tak to si sem do deníčku napíšu.

Tak zase ve čtvrtek

Tak někde na plese.
Dita














pondělí 1. ledna 2018

Ty naše "šťastné a veselé" 2017

V září jsem si optimisticky myslela, že to prostě letos dám, vše bude úchvatné, precizní, načančané, připravené, no dokonalé, proč si to neříct na rovinu. Na začátku prosince lehká panika, kupuji ebook na motivy zvládnutých Vánoc, kamarádka mi posílá její vyzkoušený "fahrplan".

Letos s velkou pomocnicí vlastní výroby

Během prosince jsem si všichni prošli nějakou nemocí, děti stále unudlané a na téměř partyzánsky odložené do školy a školky. Poslední týden přichází poslední a největší rána, teta Káťa, která chodí každé úterý do zcela rozloženého obydlí uklízet, nedorazí. 

Ve čtvrtek, v můj poslední pracovní den v roce 2017, stačí už jen odvést dítě na dvě hodinky do vánočních skauta a vše stihnu v pátek. Vánoční dárky kupuji 22.11. na Harfě, což je mimochodem skvělé obchodní centrum, dva dny před Štědrým dnem tam bylo téměř prázdno, takže doporučuji. Páteční plány se v minutě hroutí, volá mi nenápadně má nejlepší kamarádka Věrka, která čeká své čtvrté dítě v lednu, že co prý dělám v pátek a tak. Takže v pátek hlídám své jedno a Věrky tři děti, zatímco mě hřeje u srdce, že jsem Věrce dopřála zřejmě na dlouho poslední návštěvu kadeřnice v centru Prahy, slušelo jí to. Panikařím, manžel přichází v pátek po několika lehce hysterických telefonátech po deváté večerní.

Měla jsem pocit, že dárky jsem letos i přes nedobrou přípravu docela zvládla, žádné blbosti dětem, dostanou skutečný keyboard, lyže, brusle už mají celý prosinec a nějaké drobnosti, ani lego, tak jsem byla pyšná na sebe. Po sdělení výčtu dárků pro naši drobotinu začíná lehce panikařit Richard, klasika, že to nejsou dárky pro děti a že budou zklamané, jdu tedy hledat dopisy Ježíškovi, rozlepujeme a rozhodujeme se, jaký "nesmysl" splníme. Starší syn nám tedy moc nepomáhá, když si přeje plastový vysavač, dětskou sadu na uklízení atp. Andy nezklamala, poník, přebalovací pult pro miminko, sadu na lakování nehtů, puzzle Doktorka Plyšáková atd. Tak nějak jsem si myslela, že můj tvrdě pracujíc manžel nechá Vánoce na poslední chvíli a v sobotu v plné polní vyráží na lov, dala jsem mu tři hodiny, vrací se po sedmi s poníkem a dalšími úlovky. V sobotu večer, potom co děti konečně usnuly ve 23 hodin, jdeme na balení dárků, ve dvě ráno po důkladném úklidu usínáme.

V 11 hodin dopoledne čekáme plánovanou rodinnou návštěvu na oběd, vynikající polévka od mé sestry, bramborový salát a obalené řízky na další dny a první rozbalování dárků, bylo to skvělé, moc příjemné, první dvě kávy zahnaly šílenou únavu z uklízení, protože jsme byli schopní za krásné dvě hodinky připravit náš domov do téměř muzejní podoby.

Docela jsme zvládli uklidit

Neviňátka

První dárky


Teta Niki, má slavná sestra, tak tady je :-)

Andy opět převlečená

Zvládla jsem tu malou čertici ulovit na foto


Děti polední klid, rodiče káva a ve čtyři vyrážíme k manželovým rodičům na večeři. Byli jsme několikrát důsledně žádání, ať dorazíme včas. No my tam byli :-). Všichni se probouzeli z odpočinku a mohlo začít rodeo. Čtyři děti ve věku 1, 3, 4 a 6 lítaly sem tam, stromeček se občas zakymácel, napětí stoupalo, v půl sedmé ještě nebyl kapr obalený, takže lehký skluz byl nabrán, ale dílo se podařilo a obr stůl byl připraven. 

Jak velí tradice, nesmí se vstávat od štědrovečerního stolu, což mě každý rok nesmírně stresuje, takže nočník a spoustu jiných záložník věcí byly na dosah ruky. No nebudu to natahovat, do nočníku spadla jediná lžička nejmenšího člena, záhadně zmizelo několik připravených příborů, takže se hojně půjčovalo a ta naše Aďa samozřejmě potřebovala čůrat, takže seděla na židli na nočníku při večeři. Vlastně to byl úžasný zážitek, který jako rejžákem odstranil ten klasický vánoční patos, žádný tchánův proslov, jen smích dětí, nikdo nebrečel.





Dárky děti rozcupovaly během lehké hodinky, trochu si pohrály a vyrazili jsme na venkovní zpívání, což byl nečekaný plán, takže oblečení byla silná improvizace a náš šestiletý Téda vyrazil v mikině své tříleté sestřenice.

Co je nejdůležitější.....i přes velikou nejistotu jsme to ZASE zvládli, i když ta panika, že jednou budu muset vařit sama je obrovská, uff.

Jedno velké ALE tyto Vánoce měly, byly to první Vánoce bez mé mamky, od února žiju vlastně v úplně jiném světě než předchozích 35 let a bohužel to není sen, tak maminko, i Tobě, tam nahoru. Navždy s láskou. Di

Dita